Bellatrix a Lily - Nejlepší kamarádky??? - Bellatrix a Lucius

Bellatrix se pohodlně usadila v křesle se zeleným potahem, které stálo přímo u krbu. Na vedlejší křeslo se zmučeně posadila její o rok mladší sestra Narcisa a začetla se do nějaké tlusté knihy. Bella ji však nevěnovala pozornost. Mnohem víc ji zajímalo, co si o sobě myslí ten nafoukaný idiot Malfoy, který si právě sedal na opěrku Narcisina křesla. S Malfoyem přišli taky Gregory a Vincent (Goyle a Crabbe)
Oba se posadili na velkou pohovku postavenou přímo naproti krbu. Normálně by se na ni vešlo i pět lidí, ale Gregory a Vincent byli přece jenom silnější postavy. Vedle Vincenta se ještě nejistě vmáčkla kamarádka (?) Bellatrix – Christina.
,,Co tady chceš Malfoyi?“ zeptala se Bellatrix s takovým odporem s jakým se před rokem ptala jednoho mudly na cestu.
,,Tobě do toho nic není, ale když to chceš vědět… přišel jsem tady za Narcisou,“ odpověděl klidně a usmál se na Narcisu, která se pokusila o něco ve smyslu „úsměv“, ale podařilo se ji vykouzlit jen nervózní škleb. Ještě doteď si pamatovala hádku Luciuse a Belly z minulého týdne – Bellatrix vyvázla s roztrženým rtem a naštípnutou kostí, zato Luciuse museli odnést na ošetřovnu na nosítkách.
,,Co se děje?“ zeptal se Belly Walden Macnair, který právě dorazil z večeře.
,,Ale nic Waldne…jen tady pan Malfoy se vnucuje mezi lepší lidi…“
,,Snad tím nemyslíš sebe?“ vyprskl Lucius.
Walden si je oba přeměřil pohledem, pak usoudil, že bude lepší rychle zmizet. A tak se se všemi rozloučil pod záminkou únavy. Nikdo se v tu chvíli nezarážel nad tím, že o půl sedmé je unavený ten, který jinak ponocuje klidně i daleko přes půlnoc.
,,Možná by ses měl taky zdejchnout,“ pokračovala Bella a předstírala, že poslední otázku přeslechla.
,,A vezmi s sebou i své poslíčky…“ řekla a samolibě se ušklíbla, když viděla nechápavý výraz Crebba a Goyla a rozzuřený pohled Malfoye.
,,Co si o sobě sakra…“ začal Lucius, ale Bella byla v mluvení o mnoho obratnější, stejně jako v kouzlech.
,,Nejsi unavený Luciusi?“
,,Možná bys měl poprosit mou sestřičku, aby ti dala pusu na dobrou noc a…“
,,Snad nežárlíš?“
,,To určitě,“ odfrkla si, ale tváře se jí mírně zbarvily do růžova.
,,Ale jistě, že žárlíš…“ pokračoval Lucius, protože si právě uvědomil jak málo stačí k tomu, aby nad ni konečně vyhrál.
,,Narcisa je pěkná…“ Narcisa zrudla jak rajče a raději se v křesle zavrtala hlouběji a s neklidem pozorovala sestru a Luciuse.
,,Řekl bych, že je moc pěkná, vlastně okouzlující…“ Lucius pokračoval se zájmem se díval na Bellatrix, která vypadala jako někdo, kdo nemá daleko k srdečnímu kolapsu.
,,Ty si možná myslíš, že když po tobě jede půlka koleje, že nejsi kdovíjak krásná, ale vtip bude v tom, že ti kluci se chtějí jenom dostat blíž k Narcise, tak si tě zvolí jako záchytný bod…“ Bella při jeho slovech zbledla a zoufale hledala oporu u mladší sestry. Chtěla, aby to Narcisa okamžitě vyvrátila. Ta ale jen vystrašeně hleděla na Luciuse, nechápajíc co to říká a kam tím míří.
Lucius se vítězně usmál.
,,Možná, že by se našel někdo kdo by chtěl s tebou chodit? Goyle? Ne. Toho je škoda. Možná, že třeba ten mudlovský šmejd z Mrzimoru. Fred? Jo, ten možná. Ty sis nevšimla jak po tobě ta špína kouká? Ale možná že tě to těší? Možná tě těší, že aspoň někdo po tobě kouká…“
Bellatrix, už teď bílá jako stěna, zbledla ještě víc a v očích se ji nebezpečně blýskalo.
,,Tak dost,“ zařvala k překvapení všech přihlížejících Narcisa.
,,Klid lásko, jen si tady s Bellou vyříkáme jak to s ní vlastně je…“
Malfoy možná čekal všechno ze strany Bellatrix. Věřil by dokonce, že je schopná ho na místě a přede všemi uškrtit, ale to co se stalo nečekal nikdo.
Narcisa vstala. Vlepila mu facku a nasupeně odkráčela. Bella jen vykulila oči a nevěřícně hleděla za sestrou a s potěšením pomrkávala po Malfoyovi. Musela se hodně přemáhat, aby se nerozesmála. Lucius se svezl z opěrky do křesla a nechápavě si prsty projížděl v místě, kde ho Narcisa udeřila.



Ještě ten večer se rozrostla obrovská hádka mezi Luciusem a Narcisou. Většina z toho co bylo slyšet z ložnic až do společenské místnosti (a bylo toho hodně vzhledem k tomu, že se ani jeden nenamáhal ztišit hlas) se týkala hádek mezi Luciusem a Bellatrix.
Bella se nejdřív z „malé“ hádky její sestry a Luciuse radovala, i když ani sama nechápala proč, ale později ji začalo štvát, jak při každém zaznění jejího jména se po ní všichni ohlédli. Bylo to k nevydržení. Sbalila si knihy a nedodělané úkoly do tašky. Vstala a šla do ložnice. V pokoji bydlela jen ona, Christina a Anne, protože v roce kdy nastupovaly do Bradavic nebyly žádné jiné dívky zařazeny do zmijozelu. Christina v pokoji nebyla. Bella si pomyslela, že to bude nejspíš tím, že má někde rande s nějakým svým novým objevem.
,,Určitě se o tom u večeře zmiňovala,“ pomyslela si. Anne byla asi v knihovně, kde trávila nechutnou spoustu času.
Bellatrix hodila svou tašku na postel. A sesypala se za ní. Ležela na posteli skoulená do klubíčka. Měla co dělat, aby se nenechala přemoct city. Aby se nerozplakala. Dlouho ležela a přemýšlela. Myslel to Malfoy vážně? Určitě mě chtěl jen naštvat. Vážně je Narcisa Hezčí? No jo, ona má vždycky štěstí. Teda až na Malfoye… sním to vyhrála. Tiše se uchechtla. Proč mě ale Malfoy tak vytáčí. Ty jeho dnešní řeči nejsou určitě pravdivé. I když… je pravda, že už půl roku nikoho nemám. Vždyť je to jedno… manžela mi stejně určil… osud? Matka? Šílený otec?... Proč? Ze společenské místnosti k ní doléhaly veselé hlasy. Já se asi zblázním. Nemohla to poslouchat. Vstala a přemýšlela kam půjde. Odpověď se jí zjevila tak jasně, že to nečekala. Znamení zla na jejím předloktí se rozpálilo doběla. Bellatrix vykřikla leknutím a bolestí. Vyhrnula si rukáv levé ruky. Na předloktí jasně zářila lebka s hadem. Když v tom se dveře rozletěly dokořán a stála v nich rozesmátá Christina. Bellatrix si jen tak-tak stihla rukávem zakrýt znamení zla.
,,Co se děje?“ zeptala se ji Christina, když ji viděla stát uprostřed místnosti bílou jako křídu.
,,Nic,“ řekla roztřeseným hlasem, svědčícím o pravém opaku.
,,Jak dopadlo rande?“ zeptala se už zase pevným hlasem a s kamenným výrazem ve tváři.
,,No, bylo to super. Richie mě vzal na procházku kolem jezera a…“ Bellatrix ji neposlouchala. Usilovně přemýšlela. Musí se co nejdřív dostavit do komnaty nejvyšší potřeby. Nesmí ji nikdo vidět. A musí se zbavit Christiny.
,,…no a pak se mě zeptal, co…“
,,Promiň Christi, ale mě není nějak dobře,“ přerušila její monolog Bella.
,,Jo si nějaká bledá,“ řekla Christina a sama se zasmála svému vtipu. (Podoba Bellatrix je typická pro rod Blacků - vysoká,černovlasá čarodějka s přimhouřenýma očima, světlou pletí a arogantním chováním.)
Bellatrix se pokusila o úsměv. Rychle se otočila a zamířila ke dveřím.
,,Tak zatím!“ zavolala za ni ještě Christina. Pak se posadila na postel, zavřela oči a znovu si promítala ten krásný večer.

Bellatrix byla zoufalá. Dneska se snad proti ní všichni domluvili. Dvakrát potkala paní Norrisovou. Což mělo za následek dva rychlé sprinty během pěti minut. A pak, když si chtěla cestu zkrátit tajnou chodbou, objevila se přímo vedle líbající se dvojice- Siriuse Blacka a nějaké havraspárské studentky. Pokusila se potichu vypařit, ale Black se zjevně své družce nevěnoval natolik, jak vypadal, protože se od ní najednou odtrhl. A začal na Bellu křičet něco v tom smyslu, že když ona žádného kluka nemá, tak to neznamená, že musí otravovat ostatní. Bellatrix se svou barvou pokožky pomalu začala podobat duchům. To bylo už podruhé co ji někdo za jeden večer vmetl do tváře, že je sama. Navíc věděla, že musí opravdu rychle jít. Avšak tohle ji totálně vytočilo. I Sirius Black byl opravdu naštvaný, takže na sebe řvali tak dlouho dokud nepřivolali profesorku McGonagallovou.

Teď mlčky seděli v jejím kabinetě. Bellatrix věděla, že má vážný problém. Nezáleželo ji na tom kolik bodů strhne profesorka McGonagallová zmijozelské koleji. Nezáleželo ji na tom, kolik a jakých školních trestů dostane. Teď záleželo jen na jedné věci – dostat se co nejrychleji do komnaty nejvyšší potřeby.